Exkurze žáků 2. stupně do Terezína

Ve středu 14. května se žáci 2. stupně naší školy vydali na výukovou exkurzi do Terezína, která byla zaměřena na poznávání historie 2. světové války a židovského ghetta. Cílem exkurze bylo prohloubit znalosti z hodin dějepisu a umožnit žákům vnímat historická témata prostřednictvím autentického prostředí.

Naše první zastávka vedla do Muzea ghetta, které se nachází v budově bývalé židovské školy. Expozice představila život Židů v terezínském ghettu, osudy jednotlivců, výtvarnou tvorbu dětí a celkovou atmosféru tehdejší doby. Mnohé výpovědi i osobní příběhy na žáky hluboce zapůsobily a pomohly jim lépe pochopit hrůzy holokaustu.

Po prohlídce muzea následoval krátký rozchod na oběd. Žáci využili čas k občerstvení a odpočinku. Poté jsme se všichni přesunuli k Malé pevnosti, kde na nás již čekaly zkušené průvodkyně. Žáci se rozdělili do dvou skupin dle věku a postupně procházeli všemi prostory.

Během komentované prohlídky jsme si prošli cely, dvůr pro vězně, samotky i popraviště. Průvodkyně velmi poutavě a citlivě popsala každodenní život vězňů a přiblížila osudy lidí, kteří tudy prošli. Žáci se dozvěděli o represích nacistického režimu, ale i o odvaze a síle lidského ducha v extrémních podmínkách.

Exkurze byla pro všechny silným zážitkem. Přinesla nejen nové poznatky, ale i hlubší zamyšlení nad důležitostí svobody, lidských práv a tolerance.

Exkurze očima žáka 8. třídy:

„Na exkurzi do Terezína jsme jeli přibližně tři hodiny. Po příjezdu jsme nejprve zamířili do muzea, kde jsme se dozvěděli základní informace o koncentračním táboře Terezín. Byly zde vystaveny různé fotografie, články a básně, které psali vězni během svého pobytu v ghettu. 

Po návštěvě muzea jsme měli rozchod na oběd na náměstí. Ve 12:20 potom začala naše prohlídka malé pevnosti s průvodkyní. Navštívili jsme nejprve místnost, kde si vězni přebírali oblečení, deku, kartáček a příbor. Poté jsme se přesunuli do hlavní místnosti, kde vězni každé ráno nastupovali, aby se spočítali a oznámili, kdo je schopný práce a kdo je nemocný. Následně jsme prošli dlouhým tunelem, který nás zavedl až na popraviště, kde bylo během existence tábora popraveno velké množství lidí. Za popravištěm jsme viděli velkou místnost s několika celami, kde bylo vězněno více než sto lidí pohromadě. Tyto cely hlídali takzvaní kápové, kteří dohlíželi na ostatní. Tímto naše prohlídka skončila.“ 

Jakub Jonák